Září 2012

Parádní véča + můj make-up

28. září 2012 v 22:39 | Lux |  Můj všední život


Dnes jsme byli bybičkou pozváni na večeři. Bylo to úžasné dokonalé a nádherné, ale já se zmůžu jen na to, ukázat vám, jak jsem byla na líčená. A jdu spinkat. Dobrou noc, vám přeji.

Vlci v Krkonoších!!

27. září 2012 v 20:09 | Lux |  Můj všední život



Právě jsem se dozvěděla jednu úžasně nádhernou věc. V Krkonoších se oběvila smečka 5ti vlků!!! Není jisté, zda se zde usadili na trvala, nebo jen procházejí, ale i tak je to úžasné! Miluji vlky a sovy, teda vlastně všechna zvířata, ale pokud se budou zvišovat stavy vlků, bude to fajn.





Při čekání na autobus jsem se rozhodla, že pořídím své jedné neonce kamarády, a tak jich je rovnou 5. Jsou to nádherné rybyčky, ovšem jejich jméno jsem samozřejmě zapomněla. No nevadí, hlavně že je mam.







Vím, že stěžovat si neni cool, ale mě tak bolí záda, nohy, kolena, ruce, břicho, prostě všechno, kde je sval!!! Auu!

Magnát přes vitamíny

26. září 2012 v 22:41 | Lux |  Můj všední život
Dnes mi konečně došli všechny obědnané vitamíny. A je jich opravdu hodně. Nevím co mě to popadlo za mánii, ale stalo se. Až je budu užívat déle, tak vám napíši nějakou recenzi, jak fungovali, jak dlouho, jakou měli chuť, vůni, jak se polikali, strukturu atd, atd.

Koupila jsem si úžasnou barvu na vlasy a světe div se, stála 40 kč. A víte co? Je úžasná! Bezvadně kryje, vím, že bych s neznámýma značkama neměla experimentovat, ale když jsem spokojená, tak proč ne. Rozhodně si ji koupím znovu, za tu cenu!

Mučeníčko učení

25. září 2012 v 5:17 | Lux |  Můj všední život

Pomoooooc!

Přijde mi to nelidské, vstávat před pátou jen proto, abych se mohla doučit to, na co už jsem po půlnoci neměla sílu. Vážně začínám uvažovat, že si letos odbydu tu maturitu a kašlu na to. Čím dál tím víc na to nemám sílu! Chtěla bych si číst a tvořit a psát, číst blogy, přispívat a milion jinejch věcí, než spát 3-4 hodiny deně a zbytek proučit nebo jinak propracovat k danému účelu na téma gympl 4.A. Už ani to čtení mě nebaví!

Emily Strange- Temno, román

24. září 2012 v 16:38 | Lux |  Knihy

Emily Strange

Temno

román

Emily je mladá 13.ti letá dívka, žijící v podivných městech, jako jsou Ťupasy a Ťupohňupy. Nechodí do školy a ve dne spí. Její hlavní náplní dne jsou její vynálezy, nebo kočky.

Jednou se jí máma rozhodne učit doma a zařadí předmět hystorie rodiny. Na základě toho se Emily vydá svým časostrojem do roku 1790, kde měla záhadně zemřít jedna z jejích temných tet. Temné tety byly ženy, které ovládali nějakou vyjímečnou schopnost. Teta, za kterou se vrátila se jmenovala Lily. Lily uměla léčit a její dům kvúli kouzelnému elixíru oblehl její příbuzný, a tak bylo na Emily, aby sehnala jídlo a dostala je z toho. Emilyin stroj fungoval jedině na černý kámen, nebo-li temný elixír, ten ovšem vyschl, když Emilin dům myl obydlen nezvanými hosty. Ve městě zrovna řádila Bílá horečka, a Emily nalezla sklad plný jídla, ze kterého Lily zásobovala. Do skladu se přistěhovala i jiná rodin, které vyhořel dům. Nejmladší člen této rodiny je Pusinka, a jak se později dozvádáme, je také pokračovatel zvláštních schopností zas této jiné rodiny.

Emily vymyslela spolu s dětma z vesnice, roznášela po vodních nádržích komáří ryby, které měli žrát komáry, zdroj nákazy. Díky tomu byla epidemie zažehnána, ale ne jen díky tomu. Také díky temnému elixíru, všeléku, který se naučila Emily ovládat, díky tomu, že její trpitel ji téměř zabil kočku. To byl impulz k naučení se ovládání zapínání a vypínání temného elixíru.

Pak už jen Emily musela vyřešit návrat domů, a jak přemoci zlého příbuzného. To vám však již neřeknu, aby jste měli také nějaké to překvapení a radost z četby.
Krásné počtení!


Ve znamení nákupů

23. září 2012 v 20:59 | Lux |  Můj všední život

Výkend, balzám to na nervy, ale ne, pokud jeden den vyplníte hledáním toho pravého batohu do školy. Nevím proč, ale moc se mi jich teda nelíbylo. Jsou takový fádní a nudný. Dalo mi to moře práce, ale nakonec jsem přeci jeden vybrala, ale to byla fuška, to vám povim. No, snad bude prakticky plnit svůj účel.

No, ale abych se dostala k tomu, proč až teď, ve 4. ročníku sháním batoh? Jak to říct, doteď jusem byla koza, co nosila kabelku, a teď má jedno rameno náž, bolí ji krční páteř a často bedra. Tím vám chci naznačit, že to je vážně špatný nápad.!! No a tak jsem se dostala k úkolu: Sežeň si proboha bágl!!!.

Neděle teda nebyla zas o tolik lepší. Den jsem s miláčkem, rodiči a bratrm strávila řezáním a skládáním dřeva, no nic moc, ale za tak těžkou práci jsem nám vykouzlila odměnu: 5 druhů ovoce polité čokoládou. A za ten hřích hajdy na cvíčo, ale což. Zas tak špatné to nebylo! ;-)


Přes chlupaté knedlíky ke knihovně

21. září 2012 v 22:14 | Lux |  Můj všední život

Dnešní dopoledne bylo opět jako vždy ve stylu naučce co můžeš, neb tě odsud vylejou. A abych měla reálné šance, musím přidat ještě dvě nepovinné hodiny deskriptivní geometrie týdně (ani nevim, jestli se to tak vůbec píše). Naštěstí to uteklo a mě čekala odměna v podobě chlupatejch knedlíků v jídelně. Musím uznat, že v té naší vaří dost dobře na jídelnu.

Na odpoledne jsme si domluvili výlet, ehm na vysokou skálu, horu, K2ku! No, ale zase jsem alespoň za odměnu mohla svému tělu dopřát procházku a svému mozku koblížku (pro koho byly potom ty buráky, to nevim). A taky to byla příležitost něco nafotit. Já vím, že je trapné, říkat tomu šolíchání obrázků fotografování, ale co...!

S radostí jsem dnez začala plnit poslední polici své knihovny. Vím že je to divné, ale dala jsem si za cíl svou 6ti policovou, docela velkou knihovnu zaplnit celou. Je pravda, že tam jsou i nějaké staré učebnice, ale co, to jsou také knihy, ne?

Tak se mějte krásně a paa!

Já (ne)věřím na víly, zlé duchy krajiny?

21. září 2012 v 8:51 | Lux |  Téma týdne
Já věřím na víly, a jo, a jo,
s předlouhými kanýry, a jo a jo
víly jemné jako sníh
co tě můžou omámit
Já věřím na víly a jo, a jo!

Když do spár se jim dostaneš,
hlavu již nikdy nezvedneš,
stvoření jsou to zlá a zlá,
hledaj duše, kde se dá.
Já věřím na víly a jo, a jo!

Kyž se víla zatočí,
tvé srdce jemně poskočí,
Hlava rozum postrádá
a hle, už je uťatá.
Já věřím na víly a jo, a jo!

Nevěř stvořením překrásným,
co pějou hlasem žalostným,
jejich srdce temná jsou
a s něhou si tě odnesou.
Už nevěřím na víly a ne, a ne!

To není vtipné!

19. září 2012 v 20:52 | Lux |  Můj všední život
To vážně není vtipné!! Šla jsem na tělocvik a po cestě, ano vidíte dobře, bylo to opravdu po cestě, jsem se rozplácla jak široká, tak dlouhá! Zničila jsem si úplně nové kalhoty, doufám, že to vyperu, ale co je horší, tak jsem si udělala něco s kotníkem. Snad to nebude vážné, ale mám to hodně bolavé, fialové a nateklé, ale k doktorovi nejdu.

Hodinu před osudnou událostí se mi do ruky dostala kniha, na kterou se moc těšim: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, od Ransom Riggs. Viděla jsem na to dost recenzí, a myslím, že to bude moc pěkné a poutavé čtení, kort, když kvůli té noze nemůžu nic!

Odpoledne jsem se i s chromou nohou nechala přítelem dovést až do cukrárny, kde jsem měla sraz s kamarádkou, ano, až taková mrška jsem :-D. Po cukrárničce s čajíčkem a rafaelo dortíčkem a hodinách smíchu jsme zabrousili ještě do jednoho obchodu, kde jsem pořídila světle modrou hladkou mikinu v akci za 150 kč, takže z toho mám radost.

Teď už mě ovšem čeká jen nudné učení a hodně málo hodin spánku tak papa a smějte se, život je jen vtip!!


kolotoči- Dokola!

19. září 2012 v 6:44 | Lux |  Můj všední život

Bože, to byl frmol! Po odpolední škole mi pan autobusák sdělil, že mi vypršela platnost karty, takže mě nevzal. Bezva, otočila jsem se, seskákala ty jeho schody a volala mminkce, zda si pro svou dcerunku nepřijede. Nepřijede! Notně naštvaná a bez nálady jsem úlevně zjistila, že přecejen jede jeden rychlík, který bere mou druhou kartu, ovšem ten jede o dvě vesnice vedle. Pěšky se mi na podpadku vážně šlapat nechtělo, tak jsem doufala a modlila se, což se také vyplatilo a autobus přijel.

Po hodinovém pobytu domy, kdy jsem stihla přeskládat dříví (Raději se na nic neptejte :-D), jsem se vydala a úplně úžasnou ZUMBU. Já tu pani vážně žeru! A když jsme u toho žraní, nemůžu se nepochlubyt, že jsem maličko zhubla. Sice jen 1,7, ale i to je za dva týdny úspěch, ne?

Po zumbě jsem zamířila do šaten, a vysprchovala se v bezkójových sprchách s nějakou ženskou. (Nesnáším neoddělené sprchy!) No a z fitka už jsem mazala na hodinu klavíru, kde mě čekala nejen učitelka, ale i noty Harryho Pottera a Adele - Someone like you.

Domů jsem přišla v devět, za šílené tmy, zimy, a vyčerpání. Nemělajsem sílu na nic. Lehla jsem si do poslete s maturitními otázkami a usla. To byl ale den!

Nečekaný nákup!

14. září 2012 v 16:01 | Lux |  Můj všední život
Čistě náhodou jsem se ocitla ve městě a pak už to šlo ráz na ráz. Jako magnet mě přitáhl komplex obchodů, kde byly jako téměř všude slevy. Slevy, které jsem oběvila dnes byly fenomenální! Navštívila jsem oblečení KIK, kde byl stojan vše za 25, ale nebyly to hnusné zbytky, ale doprodej krásných věcí, tak jsem tam koupila trika mamce (jedno jsem jí dala a dvě schovala k Vánocum, to jsem mazaná, co..) a jedny šaty pro sebe, které vám teď ukáži. Jsou jednoduché, béžové, podprsy s gumou a vzadu se zdobením. Myslím že jsou dokonalé a tím spíš, když mě vyšli na 25 kč.




Zumbááá

12. září 2012 v 16:40 | Lux |  Můj všední život
Nejprve se omlouvám za dlouhodobou nepřítomnost. Přiznám se, že jsem se tu na to trochu vykašlala, pak zapomněla heslo a zařídila nový blog. Ale zase jsem se díky emailu rozpomněla :-P a jsem tu!

Včera jsem měla svou první zkušennost se zumbou. A? Jsem z toho přímo šíleně nadšená!! Bylo to něco úžasného, elektrizujícího! Paní, která nám předtancovávala vypadala strašně mladě a svěže, přestože byla jistě starší než vypadala. Byla nádherně a pestře oblečená a vskutku energická.
Vyzkoušela jsem již mnoho cvičení, ale tohle, to mě dostalo. Je pravda že jsem ze začátku nemohla popadnout dech a pod ze mě jen prýštil, ale tanec byl tak elektrizující, že jsem si ho užívala.
Nejnádhernější byl hlasitý smích žen. Ano, prostě se jen tak při tanci smáli, prostě smáli.

Endorfinová injekce mi pak vydržela ještě po celý večer, bylo to něco úžasného. Je pravda, že jsem čekala bolest všech svalů v těle, ale ta se ku mé spokojenosti nedostavila. Díky Bohu za to!

Doufám, že teď už se uvidíme častěji a přeji si vychutnáná video ukázky, která je bohužel z youtube.