Všichni vám říkají, jak se máte "nádherné", a na důkaz vám ukazují děsivé příběhy z okolí, ale vážně jsou tak hloupí a myslí si, že neviditelné věci bolí míň? Přijde mi to tak stupidní.
Bohužel bude asi pravda, že jediný člověk, kterého opravdu znáte a na který ho se můžete spolehnout a věřit mu jste vy sami, a to ani sobě 100%. Je to smutné, ale uvědomit si to nám asi spíš ublíží, než kdybychom žili v naivitě, nevědomosti a spoléhali na druhé.
"Co je mi po tom, co je mi po všem!"
(Petr Bezruč)
No, a pak jsou tu lidé, které potkáte ráno, a oni vám vzteky div nesežerou hlavu a odpoledne jsou jak beránek. Je to smutné, a o to víc, že na sebe takto upoutávají pozornost, protože jinak jim ji nikdo nevěnuje, ale mohou si za to většinou sami, protože dělají něco, co se na nich jiným nelíbí. Jiní vás pro změnu pomlouvají a po nějaké době je to už přestane bavit skrývat!!
Je lež, že to jediné, co vám nikdo nevezme je sen, protože to tak není, když bude někdo jen trochu chtít, dokáže vás o něj připravit, aniž byste si to uvědomili!!! No, a pak přijde ta chvíle, kdy si to uvědomíte vy, a je na čase, abyste to zatrhli a již víc je do své hlavy nepustili. Nemam moc snů, vlastně jen jeden, ale k němu vede asi milion stanovišť, které je nutno projít. No, a pak jsem zjistila, že se motám u pár stanovišť na samém začátku cesty, protože mě vždycky někdo skopne zpět, aniž bych si to vůbec uvědomila!!!! Už ne!!!
Pak přijde část, kdy hledáte řešení a zjistíte, že už zbývá jen jedno, nebo dvě, ale obě jsou radikální, a pro některé lidi kruté, ale vy prostě cítíte, že musíte, a pak si uvědomíte, že je tu možná někdo, kdo se vás zastane.
"Kdo chce hýbat světem, musí pohnout nejprve Sám sebou."
(Sokrates)
