Ve vlčí kůži IV.- Nová škola

8. srpna 2011 v 0:05 | Miharu Mikosan |  Příběhy

Nová škola

Nevím, co mě ohromilo víc, jestli vysoké kamenné věže, přímo vystřižené z doby křižáckých výprav nebo obrovští vlci tyčící se po obou stranách hlavní brány.
Ještě vodní příkop okolo a hradní stráž a je to dokonalé, pomyslela jsem si.
Okolo se hemžilo mnoho postav, pachů a vůní. Nejhorší byl pach místní kuchyně, která zřejmě ležela v zadní části hradu. Nakrčila jsem nos a vykročila směrem ke schodům vedoucím k velké bráně s mohutnými dubovými dveřmi, opatřenými železnou závorou. Okolo postávali studenti a dívali se na mě jako na novou atrakci. Začala jsem si myslet, že jít do školy nebyl zas tak moudrý nápad.
Zastavila jsem se uprostřed velikánské místnosti, po jejímž obvodu se linulo mnoho schodů, bezradná, kam se mám vydat.
"Jsi tu nová?" Oslovil mě kluk přibližně v mém věku s neobvyklým zabarvením vlasů připomínající Jorkšíra a výškou, s kterou mi sahal k bradě - a to prosím mám sto sedmdesát centimetrů. Na sobě měl světlé džíny a šedivé tričko s nápisem Go to hell s vyobrazením staré lodi. Byl cítit podivným pachem psa s trochou směsí člověka … a VLKODLAKA?
Ne to není možné, zavrhla jsem to s tím, že to byl pravděpodobně můj pach, i když jsem ho měla skrytý.
"Jo jsem a tak trošku nevím kam jít." Přiznala jsem se.
Plaše se usmál. "Jsem Andy," představil se, "Odvedu tě k zástupkyni ředitele, chceš?
"To by bylo super. Já jsem Jessika" Zazubila jsem se.
"Tak tudy." Ukázal na jedny schody, které ústily do haly.
Vedl mne všemožnými zákrutami, až jsme skončili před velkými dveřmi se štítkem: Pracovna zástupkyně ředitele.
"Díky moc." Usmála jsem se.
"Není zač, musím už jít, tak se měj, Jess." Odmávl mě a rozeběhl se po dalších schodech.

Váhavě jsem zaklepala a vstoupila. Za stolem s mnoha papíry a počítačem seděla blonďatá žena s výrazným líčením a v černém kostýmu s volánkovou růžovou halenou.
"Dobrý den," pozdravila jsem, " jsem Jessika Simonsová - nová studentka.
"Ano, jistě. Já jsem zástupkyně ředitele paní Sophie Moonová, už tu mám připravené papíry." Představila se. "Takže jsi dva roky měla soukromého učitele a před tím si chodila na Státní univerzitu?"
Přikývla jsem.
"Dobře, snad nebudeš mít žádné problémy. Budeš chodit do druhé A, teď jsou v učebně číslo pět, to je hned nad námi. Trefíš tam?" Usmála se na mě přátelsky.
"Snad ano."
"A kdybys něco potřebovala, můžeš se na mě kdykoliv obrátit. Jo a ještě něco, po vyučování se máš stavit za ředitelem."
Přikývla jsem a poděkovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama