Namilostvzetí IV.- Minulost

22. srpna 2011 v 13:11 | Lus |  Příběhy
O třicet let dříve

"Princezno, už jsou tu zase, útočí na jižní věže!" stál před ní nádherný upír s dlouhými vlasy a dokonale tvarovanými křídly. Vypadal opravdu vyděšeně. "Váš otec už tam je a bojuje po boku urozených vlkodlaků a démonů. A vás prosí víly, jestli byste jim nepomohla vaší mocí ošetřovat zraněné."

Princezna na nic nečekala. Vyběhla z komnaty a pospíchala dolů po zámeckých schodech, přes nádvoří. Zahla k věžím. Přední byli vyskládané bytosti do řad. To byli již padlí, ale ona neměla čas se zabývat tím, zda-li je tam i její otec. Beztak bude později truchlit za každého padlého. Doběhla až k obrovské mlze, ošetřovací mlze. Tuto mlhu dokázali jedině léčební elfové. Byla naplněna nadějí a posilovala mysl raněných.

Vběhla dovnitř a vrhla se k prvnímu, kdo zde ležel. Byl to trol Maurij. Moc dobře ho znala, když byla malá, hrávala si s ním. Přiložila mu dlaně na hruď a nechala proudit svou životní sílu do jeho těla. Trolové mají sami o sobě velice dobrou regeneraci, a po posílení jeho těla její silou bylo přímo zřetelné, jak se rány zatahují.

Takto pokračovala i u ostatních zraněných. Bylo jich na dvě stě. Všechny je znala osobně. Každou bytost v království jejího otce znala.

Když bytva zkončila, a věže byly nedobity, bylo mnoho raněných a nesčetně mrtvých. Mezi mrtvými byl i její otec, král Jiro-kor-ank. Když uviděla jeho tělo, zkončil pro ni život a ona vyslovila formulku, která bytost přenese do paralelního světa a pustí ji zpět až po její smrti.

Byla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama